„Redaktorka Českého rozhlasu emigrovala do Kanady." Nejde o opožděnou zprávu z 80-tých let minulého století, ale žhavou informaci dneška. Pohříchu musím dodat, že paní Anna Poláková je romské národnosti a o exil do Kanady se pokusila už jednou - před sedmi lety. Důvod byl vždy tentýž: rasově motivované útoky proti její rodině a sílící radikalizace společnosti vůči Romům. Tedy téma, které nechceme příliš vnímat, a když už, tak příčiny vidíme právě u nich.

Sobotní pochod neonacistů v ulicích Přerova pod heslem „Proti černému rasismu" patrně zorganizovala sama radnice. Podle tajemníka úřadu Bakalíka prý neměli pochod důvod zakázat. "Během tří dnů, které jsme na to ze zákona měli, jsme nepoznali, že jde o neonacisty". Jenže.... už  24. března - tedy před dvěma týdny - upozorňuje Olomoucký Deník, že se v Přerově chystá „malý Janov" v režii tzv. Autonomních nacionalistů a to na podkladě informací z městského úřadu.

Média jsou plná prognóz, jak bude prezident postupovat po demisi Topolánkovy vlády. Zda současný premiér dožije ve funkci alespoň konce předsednictví, koho pověří Klaus sestavením nové vlády a jaká vlastně bude - stranická nebo dočasná (termín úřednická vláda naše ústava nezná), jako byl v roce 1998 Tošovského kabinet?

Halasná odezva světových médií na Topolánkův projev v Evropském parlamentu se vzhledem k tvrdé kritice protikrizových opatření prezidenta Obamy ze strany padlého českého premiéra a předsedy Rady EU celkem dala čekat. V Americe se dokonce hovoří o ochlazení vztahů USA - Evropa.

V obecně užívaných mediálních klišé jsou stoupenci fašismu a příbuzných hnutí označováni za pravicové extrémisty, i když jejich ideologie obsahuje zjevně sociálně orientovanou rétoriku - tedy nejdůležitější téma levicově orientovaných politických stran. Pokud se zeptáte některého z pamětníků Tisova režimu na Slovensku nebo Němce, který zažil konec třicátých let minulého století ve III. Říši, jak se běžnému člověku žilo, nebudou šetřit chválou. Podobně by tomu bylo i v Itálii, Maďarsku, Rakousku, Chorvatsku. Patří tedy fašismus skutečně na pravou část politického spektra?

Člověk by řekl, stalo se, co se stalo. ČSSD vyhrála krajské volby – nebo spíše referendum o Topolánkově vládě - což by ve své podstatě nemělo být žádným neštěstím, pokud ale …., pokud by se na radnicích opět nezačaly objevovat podivné tváře bolševických aparátčíků profláknutých už před 20 lety (moravskoslezský a karlovarský kraj).

Český prezident se oslav 17. listopadu nezúčastnil a zůstal doma. Tolik stručná zpráva z médií a také zdůvodnění ze strany hradního mluvčího Ochvata stojí za to: "Pan prezident v pondělí 17. listopadu odpočíval po nabitém programu posledních týdnů. Prezident se navíc připravuje na své vystoupení u Ústavního soudu k Lisabonské smlouvě“.

V myslích většiny Čechů se 17. listopad pojí se dvěma daty – 1939 a1989. Jaksi na okraji ale zůstává i jedno kulaté výročí těsně spjaté s událostmi roku 1968 – studentská stávka v listopadu téhož roku, která patřila k posledním hromadným vystoupením studentů tehdejšího Československa proti okupaci země sovětskými vojsky a počínající „normalizaci“ poměrů před jaro 1968. Onou pověstnou zápalkou se stalo zasedání ÚV KSČ ve dnech 14 až 17. listopadu, které přijalo požadavek Moskvy na dlouhodobou přítomnost sovětských jednotek na území ČSSR a stoupající brutalita bezpečnostních složek vůči občanům, kteří se nechtěli se stávající situací smířit (demonstrace 6. - 7. 11.). Nechci se věnovat těmto událostem v celé jejich šíři – ponechám to historikům– popisuji jen vlastní zkušenost, protože po jistou dobu jsem se ocitl v lokálním (brněnském) centru dění a skromné popisy událostí studentské stávky v současné historiografii považuji za značně pokřivené.